NA HOUBY JSME NEZANEVŘELI

Je doba houbaření, dokonalých úlovků a hrdosti nad plnými košíky. To mě přivedlo zpátky v čase a přineslo vzpomínku, kdy šlo skoro o život. Posléze z toho byla veselá příhoda.

ilustrační foto: InternetJezdívali jsme s přítelem na Slapy do oblasti Malčany. Měli jsme tam známé dovolenkáře v podnikové chalupě a sami jsme tam mnohokrát stanovali hezky v ústraní. Jednou jsme přijeli na návštěvu jen na chvilku. Přítel totiž nedávno absolvoval dost náročnou operaci břicha. Ovšem lesy jsou oázou, a tak jsme se rozhodli trochu se projít...

Jasně že po cestičce, měli jsme nedělní oblečení, já páskové střevíčky na podpatku a kolem krku tehdejší módu několikera řetězů. Najednou jsem zahlédla v listovém mokrém koberci hlavičky fešáků a musela jsem pro ně. Opatrně jsem sešla po srázu jedné strany koryta. Ovšem jen jsem je vzala do ruky, už jsem na druhé straně viděla několik dalších skoro výstavních kousků.Chytila jsem se malého stromečku, že se za jeho pomoci zhoupnu. Stromeček praskl, ať už jakoukoliv vinou, a já letěla po břiše přímo do středu toho hlubšího koryta a po mokrém listí jsem se rozjela jako po skluzavce. Můj přítel jenom křičel.: „ Zastav, zastav!“ Ale jak, když to byl sráz a ještě jak namydlený... Jako když nám přidá na rychlosti, hnali jsme ted všichni tři v obavách, listí nám jenom podkluzovalo pod nohama. Já, stromeček pode mnou a na zádech svého přítele. Jen tak mimochodem, nebyl to žádná třasořitka. Už jsem pomalu v hlavě probírala hororový scenář. Pak jsme se tak asi jeden a půl  metru od konce srázu zastavili před nepatrnou rovinečkou. Pohled dolů ze skalnatého asi patnáct metrů hlubokého srázu do vody nebyl ani trochu příjemný. Děs nás obestíral při pomyšlení, jak jsou dole propletené zatopené stromy, z jejichž spleti není lehké se dostat. Na houby jsme tedy už ani nepomysleli a jako naprosto spráskaní psi jsme se vraceli zpět ověšeni listím, špinaví až hrůza. Ani jizva na přítelově břichu nedoznala újmy. Jen moje bleděmodré kalhoty byly modré jen zezadu stejně jako tričko, v řetězech jsem měla zamotané jehličí, listí a kdeco a bílé střevíčky měly namísto podpatků jakési obalené klíny.

Na houby jsme nezanevřeli, máme je nejenom rádi, ale i je rádi hledáme, jenom ne už v nedělním oblečení.

MÍŠA ZE SLANÉHO