NESTRAŠTE NA POLI

Genetika mě ani mého muže nevybavila talentem pro pěstitelství. Ještě nedávno jsme žili ve městě a o rozkvetlé zahrádce s dozrávajícími jahodami jen snili.

Anabáze kolem plevele nakonec člověka zocelí. Zjistí zpravidla, že rýpat se v hlíně a nemyslet přitom na nic zásadního je docela báječný odpočinek. Je nás mnoho, kteří jsme z paneláků utekli natrvalo, a možná ještě více těch, co se z nich vydávají aspoň na své minizahrádky za městem.

Tuhle se na zahrádce sešly čtyři bývalé spolupracovnice – důchodkyně. Když se dostaly k zahradničení, posteskly si, kolik že je těch všelijakých škůdců a „takyzahradníků“, co nic nezasadí, co nic neokopávají, nezalévají, zato rádi sklízejí úrodu. Co s nimi? Paní Marie nechala upevnit v koruně třešně budku pro špaččí rodinu, ta prý strom ohlídá před dalšími opeřenými vetřelci. Víc obdivu ale sklidila další kamarádka, paní Ivanka. Na svou zahradu totiž postavila osvědčeného a patřičně vymóděného strašáka. Nebylo na něm vlastně nic zvláštního, kdyby Ivanka za pár dnů nepotkala svého souseda, fešného vdovce. S obdivem jí pravil: „Vy jste tak pilná! Vidím vás na zahrádce pořád, ráno i večer...“

ALENA KIEDROŃOVÁ