Přání Vincence Krupy, nejstaršího člena Zubřanky

ZUBŘÍ - Zůstaň tu s námi, dechovko česká, Toto přání vyslovil v následujícím rozhovoru Vincenc Krupa...

V dechové kapele Zubřanka působíte od roku 1955. Ještě vás to baví?

To víte, že ano! Hrajeme lidem pro radost, a to je přece pěkná tradice. Dechová hudba při slavnostech a zábavách rozbuší srdce, roztančí nohy, rozruší i uklidní. Tento muzikantský kumšt je zdrojem dobré pohody. Při dechovce se zpívá i pláče, oslavuje i vzpomíná. Jsem rád, že Zubřanka má tradici a stále žije.

Jste kronikářem dechové kapely. Kdy vznikla?

V roce 1908. Do Zubří tehdy zajížděli hudebníci ze Zašové - „Porubjáci“ a společně s místními muzikanty, byli to tehdy samí samouci, hrávali na různých zábavách a výletech. Později se vytvořila kapela dvanácti hudebníků , kterou vedl kapelník Šimurda, obchodník ze Starého Zubří. V jeho bytě bývaly i zkoušky. Respekt si získala Zubřanka ve dvacátých až třicátých letech pod taktovkou Ludvíka Dořičáka a dalších členů jeho rodiny, kteří tvořili základ kapely. Hrávala na zábavách, svatbách, pohřbech a akcích pořádaných různými spolky. Záznamy v kronice dokumentují účinkování kapely i na akcích mimo Valašsko. Například na Zemědělské výstavě v Praze v roce 1947 a o rok později na Všesokolském sletu.

Bylo vám dvaadvacet let, když jste začal se Zubřankou účinkovat. Na co jste hrál?

Kvůli dýchacím potížím by mi na foukání nestačilo dechu, a tak jsem dostal činely a buben. Ale i to bylo fyzicky náročné pro celou kapelu. Například zemřelého jsme na jeho poslední cestě doprovázeli z domu smutku až na hřbitov. Za každého počasí, přitom se chodilo z Kamenárky, Hájů a dalších odlehlých míst. Taková tuba se pěkně pronese, i křídlováci toho měli dost. Byli to však všichni zdatní chlapi.

Na které období v Zubřance vzpomínáte nejraději?

Na šedesátá až osmdesátá léta, kdy kapela prožívala největší období svého rozkvětu. V roce 1962 převzal taktovku Ladislav Slovák, soubor se rozrostl na optimální počet čtyřiceti dvou hudebníků. Mívali jsme pravidelné koncerty v rožnovském Valašském muzeu. Šestnáct let po sobě jsme v létě jezdívali na hudební slavnosti do Vysokých Tater, vystupovali jsme také v rakouském Tyrolsku, na Kmochově Kolíně, v Berlíně, Volfenu nebo v rakouském Furtu a ve Vídni. Pravidelně jsme natáčeli v Československém rozhlase Ostrava. Spolupracovali jsme s řadou odborníků, například s dramaturgem Tomášem Hančlem, se zašovským rodákem a zakladatelem Ústřední hudby ČSLA Ferdinandem Škrobákem a se zuberským rodákem Stanislavem Horákem, který byl kapelníkem hudby Hradní stráže.

Smutnější jsou vzpomínky na devadesátá léta, kdy členů kapely začalo ubývat.

Hudební scénu ovládly nové hudební žánry a dechovka se najednou ocitla v ústraní. I když mladí lidé se učí hrát na dechové nástroje, cestu do našeho orchestru nacházejí výjimečně. Přitom kapela stárne a logicky ji opouštějí aktivní hudebníci. Pomoc přichází z okolních kapel, kde mají podobné problémy a nebrání se vzájemné výpomoci. I když vystoupení ubývá, pořádáme tradiční odpoledne s dechovkou za účasti profesionálních souborů, hrajeme na pohřbech, při bohoslužbách v kostele a všude tam, kam jsme pozváni. Pravidelně každý pátek odpoledne máme v zuberském klubu zkoušky. Je to i příležitost si s chlapy popovídat. To víte, že probíráme budoucnost kapely a přemýšlíme, kde hledat mladé, skromné a odpovědné hudebníky, kteří by s námi hráli a snažili se lidem jejich stávající uspěchaný život zpříjemnit a vnést do něj jiskru radosti. Hudba, a zvlášť dechová, k životu patří. Snad si to mladí uvědomí a moc bych si přál, aby na to přišli dřív, než budou z diskodecibelů hluší a ze světelných efektů slepí.

Kolik členů má Zubřanka nyní?

Pod taktovkou obětavého kapelníka Jaroslava Mužíka nás nyní hraje osmnáct. Ideální stav by bylo 24 nebo 28 členů. Ale i v těch osmnácti dokážeme lidem zpříjemnit zábavu. Když zazní první tóny oblíbených písniček jako je Škoda lásky, Kvetou máky a mnoha dalších nestárnoucích hitů, lidé s námi začnou zpívat a hned je na světě veseleji.

MTA, Spektrum Rožnovska 20/2011

Vincenc Krupa

Vincenc Krupa na fotografii Libuše Miarkové